Oblaka páry mi zasvištěly do obličeje. Pootevřel sem pusu, nosem se to dýchat nedá. Bohužel.

"Líná huba, holý neštěstí," tanulo mi na mysli, když jsem se pomaličku začínal dušovat, že mi asi praskne obsah dutiny lebeční.

Pak sem se pustil. Letěl sem volným pádem a kdo říkal, že se člověku těsně před smrtí odehraje celej život,tak kecá. Asi nemá s umíráním žádný zkušenosti. Umírat se musí umět.

Jak vám tak letim, povídám tomu druhýmu mně:

"Hele, znáš někoho,kdo by ti tohle přál?"

"Určitě ne, sem miláček"

"Hm, Karel Gott si taky myslí, že je miláček, ale kdyby ho vzal sebou do říše vody pan Poseidon z 25. ulice, dost lidí by si oddechlo"

Na pohřbu sem měl tři lidi. Maminku, nevlastní dítě a provozáka hřbitova. Holt povinnost je povinnost.